Je mě moc? Je mě málo?

V jedné skupině na FB žhne aktuálně téma „je mě moc?“
Pro mě osobně celoživotní společník.

Znám z dětství – moc mluvíš, jsi moc nahlas, nekřič, nikdo na tebe není zvědavej…
Pak zpěvačka – tohle je málo, musíš být slyšet přes orchestr, jsi moc vysoká, moc prsatá, moc akční…
I jako podnikatelka a terapeutka to téma důvěrně znám a neustále s ním pracuju.

Hlas a sebevyjádření.
Čím dál častěji za mnou chodí ženy (i muži) s tím, že:

1️⃣ Je mě moc, vždy to tak bylo a cítím za to vinu a nedokážu se přirozeně projevit.
Násilně se brzdím a už to neumím jinak.
A nebo nárazově pak pod tím přetlakem občas vybouchnu jako lavina.

🖤Je mi v tom zle.

2️⃣ Jsem málo, jsem tichá, nevýrazná, neumím se prosadit, nikoho nezajímám…
Vždycky mi to vyčítali. Takže buď se násilně snažím být výrazná nebo se raději schovám do ještě tmavšího rohu.

🖤Je mi v tom zle.

Vždy jsme byli vedeni do nějaké průměrné přijatelné normy. Od malička se většina z nás snaží do té škatulky nacpat.

Ta hlasitá se MUSÍ ztišit. Ta kuňkalka MUSÍ víc nahlas.
A trápí se všichni…

To, jestli „je nás slyšet“, často nesouvisí s hlasitostí.
➡️ máme právo říct svůj názor?
➡️ máme právo vybočovat z řady?
➡️ máme právo se vyjádřit?
➡️ máme právo, jako žena, vůbec něco říct?
➡️ máme právo být jiní, než chtějí ostatní?

A když budu sama za sebe, bude to stačit???

Sebevyjádření je určitá forma nahoty.
Je to v podstatě velmi intimní.
❤️Svléknout a ukázat svoji duši.

Na hlasovém kruhu se projeví každý tak, jak zrovna potřebuje.
Nemusí se nutit.
Nemusí nikomu ubýbat.
Do souzvuku se vejdou všichni. 🎶

Každý si tam postupně přirozeně najde svoje místo.
Místo – kde se cítí dobře. Místo – ve kterém ožívá.
Protože se nemusí omezovat, ani si na nic hrát.
Může si dovolit hledat se a experimentovat ve svém projevu a současně cítí přijetí a podporu.
Víc / míň – kolik zrovna dneska potřebuju.
A současně svým hlasem může projevit spoustu bolesti a slz, které potřebují odejít a jinudy jim to nešlo.