NAŠE ZÓNA GÉNIA





Co že to je? A kde že to je? 



K určitým věcem jsme v dětství tíhli. Ale škola a skryté (nebo okaté) ambice a strachy rodičů většinou zařídí, že zvolíme jinou cestu, než bychom si sami vybrali.
Kolik lidí pak v dospělosti „vyhoří“, v zaměstnání, které ho nenaplňuje, nebo už rovnou na vysoké škole… Ti šťastnější do tohoto bodu nedojdou a začnou včas zkoumat a hledat, proč se necítí dobře, proč jim věci nedávají smysl, proč jim pohled na dalších 30let života nedělá radost nebo dokonce přináší úzkost…
Pokud si volíme cestu podle názorů okolí (a vždy jsme k tomu byli vedeni, abychom se řídili „radami zkušenějších“) nebo z pohodlí, pocitu bezpečí,… naučíme se ignorovat svůj vlastní vnitřní kompas. A vždycky skončíme v pasti.
Ta PAST má pro nás dvě nabídky.


Kdo otevře mříž, často v prvních chvílích cítí velký zmatek a těžko hledá směr dalších kroků.
Jedna z možností je začít psát DENÍK a stát se dychtivým pozorovatelem svých běžných dní. Ovšem chce to jiný úhel pohledu, že? 




Tomu , co nám jde „levou zadní“ většinou nepřikládáme žádnou pozornost a důležitost. Opak je pravdou. Zaměřte se na to. 






Tedy vzkazy „Jéé, tohle bych chtěla taky“ , ve kterých rezonuje náš spící potenciál a hluboká přání.





Pak si odpovědi znovu projděte a zkuste v tom najít propojující nit. Co mi tato kombinace nabízí jako společný střed, výchozí bod?
Každý má svou zónu génia! Opravdu. Jen byla potlačena něčím jiným. A mnoho z těchto zón – našich darů nemívají společenské uznání a ohodnocení. Pojďme to společně změnit. 



Naučme se znovu poslouchat svůj vnitřní kompas, číst nápovědy ve svém denním životě. Začít zářit naplno. 
