Všichni všude píšou, jak ten loňský rok byl náročný.
Byl.
Nenechal na nás nit suchou, bych tak řekla.
Kolem mě se toho rozpadalo hodně.
Už nestojí za to hrát nějaké hry.
Už není čas se schovávat.
Už není prostor na držení nefunkčního.
🌀
Ten rok měl pro mě mnoho testů.
Někdy hodně na dřeň.
A aby to mělo stylový konec, dostala jsem k tomu na závěr první autonehodu.
🌀
Mrzlo, byla tma.
Zvažovala jsem, jestli je rozumné jet.
Ale cítila jsem v těle klid. A těšila se domů.
Po pár minutách se auto rozhodlo pro svůj trik.
Trocha ledového tance skončila ve svodidlech.
V tu chvíli není prostor řešit, jak se cítím.
Až druhý den mi došlo, jak moc jsem se bála a umožnila si pláč a třes.
Nemohla jsem najít mobil.
Tma, zima, uprostřed ničeho.
Telefon se po mnoha velmi dlouhých minutách objevil. 🙏
Následovaly další nutné kroky, policie, odtahovka.
Spousta čekání.
Velmi jsem ocenila všechny muže, kteří se starali, v klidu, v dobré náladě.
💛
A co bylo pro mě to zvláštní?
Za celou dobu jsem neměla dojem, že to byla chyba. Nepřišly výčitky.
Silný klidný pocit, že jsem přesně tam, kde mám být. I když tomu hlava nerozumí.
🌀
Auto už to zřejmě nerozchodí.
Ale já vylezla ven s modřinami na rukou a jedním škrábnutím. 🙏
✨✨✨
Celý rok 2025 mě vedl ke zpřítomnění, vnímání těla a propouštění mnoha věcí v mém životě.
Postupně mi došlo, že poslední den roku mi přinesl závěrečný přechodový rituál.
Všechno kolem tebe se bortí,
ale tebe se to už nedotýká.
Narovnáš se a jdeš dál.
Čekají tě nové cesty. Jiné, než bys čekala.
❤️✨
Přeju všem, aby mohli každý den cítit
VDĚČNOST a VLASTNÍ SÍLU,
i bez velkých karambolů.
🥂
